Po
ukončení střední školy, na podzim roku 1891 Jiří vstoupil do kněžského
semináře v Kielcach. S horlivostí se věnuje studiu i práci na vlastním
charakteru. Toto období však trvalo pouze dva roky, poněvadž carská
vláda seminář v roce 1893 zavřela, část profesorů v čele s
rektorem P. Pavlem Sawickým odvezla na Sibiř. Klerici se rozmísťují
do jiných seminářů. Kielecký biskup Tomasz Kuliński nasměřoval Jiřího
do semináře ve Waršawě. Tam bohoslovec Jiří pokračuje ve studiu a
ve formaci. Mezi kolegy našel mnoho neobyčejných lidí jako například
Antoniho Cieplińského, pozdějšího generálního vizitátora a nebo
Jindřicha Przeździeckého, pozdějšího biskupa podlaského, kteří ho
velmi pozitivně ovlivnili a také usnadnili studium polské literatury. Díky
vytrvalé práci a duševní síle se vyznamenával ve studiu i v chování,
což způsobilo, že vedení semináře ho poslalo ještě před vysvěcením
na speciální studia do Petrohradu. V duchovní akademii pobýval čtyři
roky 1895-1899.
Tady 20.11.1898 z rukou biskupa
Karola Niedziałkovského
obdržel kněžské svěcení a o několik měsíců později titul
magistr teologie „De iure belli et pace aeterna“. Do Kielc se vracel
naplněn radostí z dosažených výsledků, ale především z dosáhnutí
cíle, po kterém toužil i přes všechny těžkosti už od dětství -
byl knězem. S elánem mladistvého srdce se začal věnovat kněžskému
povolání.
3. 8. 1899 se ujal povinností
kaplana ve farnosti Daleszyce u Kielc, ale brzy se ozvala s dvojnásobnou
silou dávná bolest v noze. Po několika měsících práce opouští
farnost a vydává se do Kreuznach v Německu s cílem podstoupit léčebnou
kůru. Současně je nominován na další teologická studia do švýcarského
Fryburgu. Choroba jej ale přinutí jít do nemocnice. Tady doktoři ve
starém a pořád se obnovujícím utrpení rozpoznali tuberkulózu kostí.
Nemocný se podrobuje operaci, která na několik let zlepší jeho
zdravotní stav. P. Matulewicz se vrací ke studiu na univerzitě, které
korunuje v roce 1902 doktorátem teologie za práci „Doctrina Russorum
de statu iustitiae originalis“. Dílo se setkalo s velkým zájmem západních
teologů. V roce 1902 se P. Matulewicz vrací do Kielc se vzděláním,
které v té době nebylo snadné získat jako kněz pod ruskou okupací.
Koncem tohoto roku začal přednášet latinu a kanonické právo v semináři
v Kielcach. Po dvou letech jej návrat nemoci přinutí k odjezdu do Waršawy
s úmyslem podstoupit léčení v městské nemocnici. Zdravotní stav je
velmi vážný a nedostatek finančních prostředků znemožňuje intenzívní
léčení. V těžké situaci mu pomáhá Józefa Chudzyńska, představená
sester služebnic Ježíše. Bere nemocného do ústavu svaté Cecílie
Plater-Zyberk ve Varšavě, kde mu starostlivá péče a účinná ale
bolestivá léčba doktorem Sawickým vrací zdraví. Léčení trvá až
do roku 1907. Pokud mu jeho zdravotní stav dovoloval, P. Matulewicz zpovídal
učitelky, vedl konference a exercicie. Byl už tehdy zkušeným duchovním
vůdcem, přitahoval lidi, kteří toužili po hlubším duchovním životě.
Byly mezi nimi i členky tajného řádu o. Honorata Koźminského,
se kterým byl P. Jiří dlouhá léta ve spojení. Také se věnoval diecézním
kněžím, organizovaných podle jeho rad v tajném společenství mariánských
kněží. Tito kněží chtějí vést řeholní život v chudobě a
asketicky. P. Matulewicz věnoval hodně úsilí také pedagogické a osvětové
práci mezi mládeží.
Nejvíce svých sil věnoval v té
době práci mezi dělníky. Chránil je před hledáním falešných řešení
společných problémů, které byly v rozporu s naukou církve. Vysvětloval
jim tuto nauku a objasňoval jim jejich práva.
Spolu s P. Marcelim Godlewským založil v roce 1905 Společnost křesťanských
dělníků a vydával pro ně časopis. V roce 1907 pomáhal zorganizovat
ve Waršawě tzv. Sociální kurzy, které měly za cíl popularizaci
nauky církve. Účastnilo se jich více než 700 osob a referáty přednášeli
nejvýznamnější sociální vědci a činitelé ze všech polských krajů
mezi nimi také Wlodzimierz Czerkawski z Jagelonské univerzity, P. Piotr
Wawrzyniak z Poznaně a jiní. P. Matulewicz přednesl několikahodinový
referát „Křesťanská teorie vlastnického práva“ o kterém cenzor
jeho rukopisů beatifikačního procesu řekl, že i „po padesáti
letech neztratil na aktuálnosti, navíc nabyl ještě většího významu“.
Rok poté zorganizoval stejný kurz v Kovně, kde pronesl také několik
referátů. Na podzim roku 1907 dostává pozvání do Petrohradu, kde se
na nově otevřené Duchovní akademii ujímá katedry sociologie. S veškerou
energií se oddává hlásání společenské doktríny podle encykliky
Lva XIII. „Rerum Novarum“. Obsah přednášek i osobnost profesora
uchvacuje studenty, a hodně z nich touží psát svoje magisterské práce
pod jeho vedením. Aby utlumil jejich mladistvý zápal, nechá je přemýšlet
o jiných oblastech teologie a o potřebě specializace se v nich. P.
Aleksander Wóycicki, rektor univerzity Stefana Batorego ve Wilně říka
o vlivu P. Matulewicze na studenty Duchovní akademie: „V P.
Matulewiczowi se snoubili krásný charakter, moderní věda, takt i
oddanost ideí. Díky těmto hodnotám získal mimořádnou autoritu a
sympatie akademiků, kterou už dávno nikdo neměl od doby rektora P.
Symona... Žádný z jeho nástupců neměl takový vliv na mládež jako
on.“ V roce 1909 se P. Matulewicz ujímá přednášek z dogmatiky a rok
poté je mu svěřena funkce prorektora akademie. V Petrohradě je P.
Matulewicz zpovědníkem řeholnic a studentů z gymnázia Sv. Kateřiny.
Jako moudrý a zkušený zpovědník získává velkou popularitu. Během
svého působení v Petrohradě se také zabýval (kromě vědecké a
pedagogické práce) záchranou řeholního života na území podrobeném
Rusku.
Hmatatelný příklad vymírání
řádů měl ve svých rodných končinách, kde jako dítě viděl v kláštěře
několik řeholníků, z nichž zůstal pouze jeden, generální představený
o. Wincenty Sękowski.
Vláda nesouhlasila s přijímáním kandidátů, zbývalo proto vést řeholní
život ve skrytu.
Mnoho let pozoroval P.
Matulewicz činnost tajných shromáždění na území Polska, pobýval
mezi nimi, pro některé z nich vypracoval konstituce. Inspiroval se příkladem
řádů založených o. Honoratem a hledal způsob
záchrany Řádu mariánů.
